Představení v angličtině je úplně první konverzace, kterou dítě v cizím jazyce potřebuje zvládnout. Dřív než gramatiku, slovíčka o zvířatech, barvy a dokonce i čísla. Jde o to, že v okamžiku, kdy dítě potká anglicky mluvícího kamaráda na táboře, na dovolené nebo na online lekci, první otázka bude vždy stejná: „What’s your name?“ Dítě následně musí umět odpovědět: „My name is Kateřina. I’m eight years old. I’m from the Czech Republic.“ Tři věty a dítě právě navázalo první kontakt. Bez těchto tří vět je konverzace u konce dřív, než vůbec začala. S nimi se otevírají dveře k přátelství, zábavě a dalšímu rozhovoru.
V tomto článku vám ukážeme, jak se dítě naučí představit anglicky, sebevědomě a správně. Od základního „My name is…“ přes rozšířené představení se zájmy a rodinou po formální a neformální varianty. Naučíme se, jak představit i někoho jiného, jak reagovat na představení a jak navázat konverzaci po prvním „Nice to meet you.“ Upozorníme na nejčastější chyby českých dětí (proč neříkáme „I have eight years“ ale „I’m eight“) a nabídneme i hry na procvičování. Představení v angličtině je dovednost, kterou dítě využije tisíckrát za život, a stojí za to ji zvládnout pořádně.
Představte si, že dítě přijde na mezinárodní letní tábor a vedoucí se ptá: „Hello! What’s your name?“ Dítě odpoví: „My name is Anička.“ Nebo kratší verze: „I’m Anička.“ Vedoucí: „How old are you?“ Dítě: „I’m seven years old.“ Nebo jen: „I’m seven.“ Vedoucí: „And where are you from?“ Dítě: „I’m from the Czech Republic. From Brno.“ Tři otázky, tři odpovědi a dítě právě zvládlo své první představení v angličtině. Celá konverzace trvala dvacet sekund, ale otevřela dveře k novým kamarádům a zážitkům. Z tohoto důvodu jsou tyto tři fráze absolutním základem, který musí dokonale sedět.
Kde české děti nejčastěji chybují? U věku. V češtině říkáme „mám sedm let“ se slovesem „mít,“ ale angličtina používá sloveso „být“: „I am seven,“ ne „I have seven.“ Tato chyba je tak rozšířená, že ji dělají i pokročilí studenti, protože čeština (a další slovanské i románské jazyky) vyjadřují věk pomocí slovesa „mít.“ Angličtina je výjimka a dítě si musí správný tvar zafixovat už od začátku. Druhá častá chyba je u země: děti říkají „I am from Czech“ místo správného „I’m from the Czech Republic“ nebo „I’m from Czechia.“ Samotné „Czech“ je přídavné jméno a národnost, ne název země. A třetí chyba: děti zapomínají, že v angličtině se jméno říká v pořadí křestní jméno + příjmení. „My name is Anička Nováková,“ ne „My name is Nováková Anička.“ V češtině funguje obojí, v angličtině je pořadí pevné. Tip: nechte dítě nacvičit tři základní věty jako jednu formulaci a opakujte ji každý den: „Hi, I’m Anička. I’m seven. I’m from the Czech Republic.“ Za týden to bude znít přirozeně a sebevědomě.
Jakmile zvládne dítě základní představení (jméno, věk, odkud jsem), může přidat další informace, které ho udělají zajímavějším a pomohou navázat hlubší konverzaci. Tři oblasti, které se hodí zmínit: rodina, škola a bydliště. Pro rodinu stačí jednoduché věty s „I have“: „I have a brother and a sister.“ „My brother is twelve and my sister is five.“ „I have a dog, his name is Rex.“ Pozor na člen „a“: říkáme „I have a brother,“ nikdy ne „I have brother.“ Pro školu se hodí vazba „I go to“: „I go to Komenský Primary School.“ „I’m in the third grade.“ „My favourite subject is English.“ A pro bydliště „I live in“: „I live in Prague.“ „I live in a flat with my family.“ „My house is near the park.“
Celé rozšířené představení pak může vypadat takto: „Hi, I’m Vojta. I’m nine years old. I’m from the Czech Republic. I live in Ostrava. I go to Masaryk Primary School and I’m in the fourth grade. I have a sister, her name is Eliška. She’s six. We have a cat called Micka. My favourite subject is PE and I like playing football.“ Deset vět a druhá osoba má o dítěti živý a zajímavý obrázek. Samozřejmě, dítě nemusí říct všech deset vět najednou. Na začátku stačí přidat jednu nebo dvě informace k základnímu představení a postupně rozšiřovat. Důležité je, aby dítě mluvilo o věcech, které ho skutečně zajímají a reálně je zná, protože pak mluví přirozeněji a sebevědoměji. Dítě, které miluje fotbal, bude s radostí říkat „I love football!“ Dítě, které miluje kreslení, řekne „I like drawing and painting!“ Představení by mělo odrážet osobnost dítěte, ne vyplňovat šablonu z učebnice.
Každé dítě je jiné a představení by mělo odrážet jeho osobnost, ne kopírovat šablonu z učebnice. Dítě, které miluje sport, řekne: „I love football and basketball. My favourite player is Ronaldo. I play football every day after school and I can do tricks with the ball!“ Dítě, které miluje umění, řekne: „I like drawing and painting. My favourite colour is turquoise. I enjoy making pictures of animals and I can draw a horse really well!“ Dítě, které miluje technologie, řekne: „I love playing Minecraft and building things. My favourite game is Roblox. I can build a whole city in one afternoon!“ Každé z těchto představení zní jinak, protože každé dítě je jiné. A právě to je cíl: ne naučit dítě říkat „I like reading and swimming“ jako robot, ale pomoct mu vyjádřit anglicky, kdo doopravdy je.
Fráze, které dítě potřebuje: „I like…“ a „I love…“ pro pozitivní věci. „I like dogs.“ „I love ice cream.“ „I don’t like…“ pro věci, které nemá rádo. „I don’t like spiders.“ „I don’t like getting up early.“ „My favourite… is…“ pro oblíbené věci v jakékoliv kategorii. „My favourite book is Harry Potter.“ „My favourite sport is tennis.“ „I can…“ pro dovednosti a schopnosti. „I can speak two languages!“ „I can do a cartwheel.“ A „I enjoy…“ pro formálnější vyjádření zájmů. „I enjoy cooking with my mum.“ „I enjoy learning new things.“ Tip pro rodiče: nechte dítě vytvořit „About Me“ kartičku, kde napíše pět vět o sobě v angličtině. Jméno, věk, odkud je, co má rádo a co umí. Tuto kartičku může použít při každém novém seznámení jako pomyslný tahák a postupně se od ní odpoutá. Za pár týdnů bude říkat své představení už úplně zpaměti, přirozeně a se sebevědomým úsměvem.
V češtině rozlišujeme tykání a vykání, v angličtině toto rozlišení neexistuje (vždy „you“), ale formálnost se projevuje jinak: ve výběru frází, v tónu a v množství informací. Dítě, které se představuje kamarádovi na hřišti, mluví jinak než dítě, které se představuje novému učiteli nebo lektorovi na online lekci. Klíčem je naučit dítě obě varianty a vědět, kdy kterou z nich použít.
Neformální vs. formální představení:
Pravidlo pro děti: pokud mluvíte s někým stejně starým nebo mladším, mluvte neformálně. Pokud mluvíte s dospělým, učitelem nebo někým, koho neznáte, mluvte formálněji. V případě, že si nejste jistí, zvolte formálnější variantu, protože přílišná formálnost nikdy neurazí, zatímco přílišná neformálnost může působit poměrně nezdvořile.
Dítě nepotřebuje umět představit jen sebe, ale i ostatní: kamaráda, sourozence, rodiče nebo domácího mazlíčka. V angličtině se pro představení někoho jiného používá jednoduchá vazba „This is…“ (dis iz, toto je). „This is my friend Tom.“ „This is my mum.“ „This is my brother Jakub. He’s twelve.“ Vazba funguje univerzálně: pro kamaráda, člena rodiny, učitele i zvíře. Při představování více lidí najednou říkáme „These are…“ (díz ár, toto jsou): „These are my parents.“ „These are my classmates, Anna and David.“ Neformálnější varianta je „Meet my…“ (mít maj, seznam se s): „Meet my best friend Terka!“ „Meet my little sister Eliška, she’s five.“ A formálnější varianta: „I’d like you to meet…“ (ajd lajk jú tu míít): „I’d like you to meet my colleague Mr. Novák.“ Tato varianta je pro dospělé situace, ale starší děti by ji měly také znát.
Po představení je důležité přidat jednu nebo dvě informace o osobě, aby konverzace mohla pokračovat. Nestačí říct jen „This is my friend Tom“ a zmlknout. Lepší je přidat kontext: „This is my friend Tom. He’s in my class. He likes football too!“ Nebo: „This is my mum. Her name is Jana. She’s a teacher.“ Nebo: „This is my dog Bruno. He’s three years old. He’s really friendly!“ Tímto způsobem dítě nejen představuje, ale zároveň dává druhé osobě téma k rozhovoru. Kamarád se může zeptat Toma na fotbal, maminky na učitelství nebo pohladit Bruna. Pro děti je zajímavé vědět, že v angličtině při představování neříkáme „He is called Tom“ ani „His name is calling Tom.“ Správně je „His name is Tom“ nebo prostě „This is Tom.“ A při představování skupiny nikdy neříkáme „This is my friends,“ ale „These are my friends,“ protože „this“ je pro jednotné číslo a „these“ pro množné.
Představení v angličtině není jednostranný monolog, ale začátek konverzace. Když se někdo představí, dítě musí umět správně zareagovat. Nejzákladnější odpověď je „Nice to meet you!“ (najs tö míít jú, těší mě!). Je to univerzální fráze, která funguje v jakékoliv situaci, formální i neformální. Druhá osoba pak většinou odpoví „Nice to meet you too!“ (také mě těší) a kruh je uzavřený. Jak už to tak bývá, existuje i více variant: „Pleased to meet you“ (plízd tö míít jú, rád tě/vás poznávám) je o stupeň formálnější. „Good to meet you“ (gud tö míít jú) je běžné a přátelské. „It’s a pleasure to meet you“ (it’s ö pležr) je velmi formální a elegantní. A neformální „Hey, nice to meet you!“ s úsměvem a mávnutím je to, co mezi sebou děti používají nejčastěji. Pro české děti je nejdůležitější zafixovat si jednu frázi „Nice to meet you!“ a automaticky ji používat při každém seznámení.
Odpověď na představení ale není konec, je to začátek. Po „Nice to meet you“ by měla následovat otázka, která konverzaci posune dál. Nejpřirozenější jsou: „How are you?“ (hau ár jú, jak se máš?) s odpovědí „I’m fine, thanks! And you?“ „Where are you from?“ (odkud jsi?) pokud to ještě nebylo zmíněno. „Do you like it here?“ (líbí se ti tady?) na táboře nebo na dovolené. „What do you like doing?“ (co rád děláš?) pro zjištění společných zájmů. A „How old are you?“ (kolik ti je?) pokud věk nebyl zmíněn. Důležité pravidlo: po představení a odpovědi „Nice to meet you“ následuje alespoň jedna otázka. Bez otázky konverzace umírá. S otázkou se rozvíjí. Zkuste s dítětem nacvičit celý „představovací cyklus“ jako miniaturní roleplay: „Hi, I’m Tom!“ „Hi Tom, I’m Anna. Nice to meet you!“ „Nice to meet you too! Where are you from?“ „I’m from Prague. And you?“ „I’m from Brno. Do you like football?“ Konverzace rázem běží dál.
Pokud české dítě řekne „Hello, my name is Nováková Anna, I have nine years, my mum is teacher and I am interesting in football,“ udělalo pět typických chyb v jednom představení. Špatné pořadí jména, věk se slovesem „have,“ chybějící člen u povolání, záměna „interesting“ a „interested“ a české pořadí příjmení a jména. Správně: „Hello, my name is Anna Nováková. I’m nine years old. My mum is a teacher and I’m interested in football.“ Všechny tyto chyby vycházejí z češtiny a všechny se dají poměrně rychle opravit.
Chyby, které české děti dělají nejčastěji:
Nejlepší procvičování: nechte dítě každý den říct celé představení nahlas, od začátku až do konce. „Hi, I’m Anna Nováková. I’m nine years old. I’m from the Czech Republic, from Prague. I have a brother and a cat. I like drawing and I’m interested in animals. Nice to meet you!“ Jedna minuta denně a za týden bude představení bezchybné, plynulé a sebevědomé.
Procvičování představení v angličtině by mělo vypadat jako hra na seznámení, ne jako nácvik proslovu. Nejzábavnější aktivita je Speed Friending: rodina sedí v kruhu a každý se představí anglicky za třicet sekund. Pak se všichni posunou o jedno místo a představí se znovu, ale tentokrát musí přidat jednu novou informaci. První kolo: „I’m Tom, I’m nine, I’m from Prague.“ Druhé kolo: „I’m Tom, I’m nine, I’m from Prague and I love football.“ Třetí kolo: „I’m Tom, I’m nine, I’m from Prague, I love football and I have a crazy cat called Mourek.“ Každé kolo je delší, informace se vrství a dítě si zvyká mluvit o sobě v anglickém jazyce, a to stále plynuleji. Dalším hitem je Famous Person: dítě se představí jako slavná osoba a rodina hádá, kdo to je. „Hello, my name is… well, I can’t tell you. I’m from England. I’m a singer. I like wearing colourful clothes. My favourite colour is pink.“ „Are you Harry Styles?“ „No! I’m Elton John!“
Pro každodenní procvičování stačí jeden rituál: New Friend of the Day. Každý den se dítě představí, jako by potkalo nového kamaráda, ale pokaždé zdůrazní jinou informaci. V pondělí mluví hlavně o rodině, v úterý o zájmech, ve středu o škole, ve čtvrtek představuje svého mazlíčka a v pátek se představí formálně jako by bylo před učitelem. Za týden má dítě procvičených pět variant svého představení a umí je přizpůsobit jakékoliv situaci. Kreativnější děti si mohou vytvořit About Me poster nebo video představení, kde se nahrají na telefon a pak si záznam pustí. Většina dětí se při sledování vlastního videa zasměje, ale zároveň si okamžitě všimne, co by řekly jinak nebo lépe. Online lekce na Novakid pak přidávají to nejcennější: první reálné představení skutečnému člověku. Lektor řekne „Tell me about yourself!“ a dítě zjistí, že chce přesně to, co doma nacvičilo. A ten moment, kdy dítě poprvé řekne „Hi, I’m Anna, nice to meet you!“ a lektor odpoví „Nice to meet you too, Anna! Tell me more!“ je moment, kdy angličtina přestane být jen nudným předmě“ a stane se skutečnou komunikací.
Chcete, aby se vaše dítě představilo anglicky sebevědomě a bez zaváhání? O tom je přesně první lekce na Novakid: lektor se zeptá „Tell me about yourself!“ a dítě zjistí, že všechno, co doma nacvičilo, funguje v reálné konverzaci. Dvacet pět minut zábavy, kde se z nacvičených frází stane přirozená komunikace s reálným člověkem. Vyzkoušejte bezplatnou zkušební lekci a dejte svému dítěti nejcennější zážitek: poprvé se představit anglicky a slyšet „Nice to meet you!“
Představení se anglicky řekne „introduction“ (introdakšn). Představit se je „introduce yourself“: „Let me introduce myself“ (dovolte, abych se představil). Základní fráze pro představení: „My name is…“ nebo kratší „I’m…“ pro jméno, „I’m … years old“ pro věk a „I’m from…“ pro zemi nebo město původu.
Správně je „I’m eight“ nebo „I’m eight years old.“ Pozor: nikdy neříkáme „I have eight years,“ i když v češtině říkáme „mám osm let.“ Angličtina vyjadřuje věk slovesem „be“ (být), ne „have“ (mít). Tato chyba je nejrozšířenější chybou českých dětí při představování anglicky.
Neformálně (s kamarády): „Hi! I’m Tom. I’m nine. I love football!“ Stačí křestní jméno a krátké věty. Formálně (s učitelem, dospělým): „Hello, my name is Tomáš Novák. I’m nine years old. I’m from the Czech Republic. I enjoy playing football.“ Celé jméno s příjmením, celé věty, zdvořilejší fráze. Pokud si nejste jistí, zvolte formálnější variantu.
Pro představení jiné osoby se používá vazba „This is…“: „This is my friend Tom. He’s in my class.“ „This is my mum. Her name is Jana.“ Pro více lidí: „These are my parents.“ Neformálnější varianta je „Meet my…“: „Meet my brother Jakub!“ Formálnější: „I’d like you to meet…“ Po představení přidejte jednu informaci o osobě, aby mohla konverzace pokračovat.
Nejúčinnější je roleplay: rodič hraje nového kamaráda a dítě se představí. Další aktivity: Interview Game (dítě zpovídá členy rodiny anglicky), „About Me“ poster (plakát s informacemi o sobě) nebo „Speed Friending“ (opakované představování s přidáváním nových informací). Online lekce na Novakid pak dítěti umožní použít představení poprvé „naostro“ s lektorem.
Dítě se nejlépe naučí angličtinu, když s tím začne brzy a je cizímu jazyku ve svém přirozeném prostředí často vystaveno. Jestli vaše dítě nevyrůstá v bilingvním prostředí, je důležité ho angličtinou obklopovat a poskytovat mu příležitosti, aby mohlo nový jazyk používat. Pokud se vaše dítě s jazykem teprve seznamuje, začíná si budovat základní slovní zásobu, […]
Otázky anglicky jednoduše pro děti: question words, yes/no otázky, slovosled i praktické příklady. Naučte dítě ptát se a přirozeně komunikovat v angličtině.
Idiomy v angličtině pro děti jednoduše: anglické idiomy a fráze s překladem, příklady a tipy, jak je děti pochopí a začnou používat v praxi.
Hodiny anglicky přehledně: o’clock, half past, quarter past i a.m./p.m. Naučte děti anglické hodiny pomocí jednoduchých vět, příkladů a her.
Procvičujte s dětmi anglická slovíčka a slovní spojení ohledně denních aktivit a běžné rutiny. Zjistěte, jakými způsoby můžete angličtinu s dětmi procvičovat doma.
Jak se řekne prosím anglicky? Čtyři situace, čtyři různé výrazy: please, here you are, you're welcome, sorry. Přehledná tabulka, časté chyby Čechů a tipy na procvičování.
My i naši partneři používáme cookies ke zlepšení vašeho uživatelského zážitku, personalizaci obsahu a reklam a analýze návštěvnosti. Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním cookies v souladu se Zásadami používání cookies.
Své volby si můžete upravit kliknutím na „Nastavení cookies“.
Na našich webových stránkách používáme čtyři typy cookies. Více informací o cookies a o tom, jak je využíváme, najdete zde: Zásady používání cookies
Nezbytně nutné soubory cookie
Reklamní soubory cookie
Analytické soubory cookie
Personalizované soubory cookie
