Zájmena v angličtině – jednoduchý přehled pro děti i rodiče

Představte si, že dítě vypráví příběh bez zájmen: „Mum is cooking. Mum is making pasta. Mum likes pasta. Mum says pasta is Mum’s favourite food.“ Zní to divně, že? Se zájmeny je ten samý příběh mnohem přirozenější: „Mum is cooking. She is making pasta. She likes it. She says it’s her favourite food.“ Zájmena v angličtině fungují jako zkratky, které nahrazují jméno nebo podstatné jméno, aby se nemuselo stále opakovat. Dítě je používá automaticky už v češtině a v angličtině fungují na stejném principu, jen mají jiné tvary.

Rozdíl oproti češtině je ale v tom, jak moc se anglická zájmena mění. V češtině má každé zájmeno spoustu tvarů podle pádu: já, mě, mně, mi, mnou. V angličtině existují pro každou osobu většinou jen dva tvary: podmětový (I, he, she, we, they) a předmětový (me, him, her, us, them). To je pro děti skvělá zpráva, protože se učí méně tvarů. Na druhou stranu, angličtina přidává něco, co čeština nemá: dva typy přivlastňovacích zájmen. „My book“ (moje knížka, před podstatným jménem) a „It’s mine“ (je to moje, samostatně). V češtině obojí řekneme „moje,“ v angličtině jsou to dva různé tvary. A zatímco čeština rozlišuje „on“ (muž), „ona“ (žena) i „ono“ (věc), angličtina pro věci a zvířata používá jediné zájmenom a to konkrétně „it.“ Tyto rozdíly se děti postupně  naučí a v dalších částech článku si je projdeme jeden po druhém.

Osobní zájmena v podmětovém tvaru jsou ta, která stojí na začátku věty a říkají, kdo něco dělá. Jsou to první anglická zájmena, která se děti učí, a bez nich se nedá sestavit ani ta nejjednodušší věta. V angličtině jich je sedm a na rozdíl od češtiny se nikdy nevynechávají. V češtině klidně řekneme „Jdu domů“ bez zájmena, v angličtině musíme vždy říct „I go home.“ Podmět je povinný v každé anglické větě.

Sedm osobních zájmen s výslovností a příklady:

• I (aj) – já. „I am seven years old.“ „I like pizza.“ Vždy se píše velkým písmenem, i uprostřed věty. Nikdy ne „i.“
• You (jú) – ty / vy. „You are my best friend.“ „You are very kind.“ V angličtině stejný tvar pro jednotné i množné číslo, pro tykání i vykání
• He (hí) – on. „He is my brother.“ „He plays football.“ Používáme pro muže a chlapce
• She (ší) – ona. „She is my teacher.“ „She likes reading.“ Používáme pro ženy a dívky
• It (it) – ono / to. „It is raining.“ „It is a big dog.“ „I like this book, it is funny.“ Používáme pro zvířata, věci, počasí a čas
• We (wí) – my. „We are going to the park.“ „We love ice cream.“ Dítě a další lidé
• They (dej) – oni / ony. „They are my parents.“ „They live in Prague.“ Používáme pro skupinu lidí, ale i pro skupinu věcí: „Where are my shoes? They are under the bed.“

Tip pro rodiče: začněte procvičovat zájmena na rodině. „I am your mum. You are my child. He is your dad. She is your sister. We are a family. They are our neighbours.“ Dítě si spojí každé zájmeno s konkrétní osobou a zapamatuje si ho mnohem rychleji než z nudné tabulky.

Předmětová zájmena jsou tvary, které používáme, když zájmeno není podmětem věty, ale předmětem. Jednoduše řečeno: podmětová zájmena říkají, kdo něco dělá (I, he, she, they), předmětová říkají, komu nebo s kým se to děje (me, him, her, them). „I love her.“ „She loves me.„ V první větě je „I“ podmět (kdo miluje) a „her“ předmět (koho miluju). Ve druhé větě se role obrátí. Pro české děti je tento koncept přirozený, protože čeština má také předmětové tvary (já → mě/mi, on → ho/mu), jen jich má mnohem více. Angličtina má pro každou osobu jen jeden předmětový tvar: me (mí, mě/mi), you (jú, tě/ti), him (him, ho/mu), her (hör, ji/jí), it (it, to/tomu), us (as, nás/nám), them (dem, je/jim).

Předmětová zájmena v angličtině stojí na dvou místech, a to po slovese a po předložce. Po slovese: „Give me the ball.“ „I like him.“ „She told us a story.“ „Can you help them?“ Po předložce: „Come with me.“ „This is for you.“ „She sat next to him.“ „Look at them!„ Pro děti je nejjednodušší pomůcka: pokud zájmeno stojí za slovesem nebo za předložkou (with, for, to, at, next to), vždy použijeme předmětový tvar. Nikdy neříkáme „Give I the ball“ ani „Come with I.“ Vždy použijeme „Give me“ a „Come with me.„ Nejčastější chyba českých dětí je záměna „I“ a „me“ ve větách jako „Tom and me went to school“ (špatně) vs. „Tom and I went to school“ (správně, protože „Tom and I“ je podmět).

Přivlastňovací zájmena v angličtině odpovídají na otázku „čí?“ a existují ve dvou tvarech. První tvar stojí vždy před podstatným jménem a funguje jako přídavné jméno: „my book,“ „your cat,“ „her dress.“ Druhý tvar stojí samostatně, bez podstatného jména za ním: „The book is mine.“ „The cat is yours.“ „The dress is hers.„ V češtině tento rozdíl neexistuje, říkáme „moje knížka“ i „ta knížka je moje“, tedy ve stejném tvaru. V angličtině ale „my“ a „mine“ jsou dva různé tvary a jejich záměna je okamžitě slyšet.

Kompletní přehled přivlastňovacích zájmen:

• My (maj) → Mine (majn) – můj. „My dog is big.“ → „The big dog is mine.„
• Your (jór) → Yours (jórz) – tvůj/váš. „Your shoes are nice.“ → „These shoes are yours.„
• His (hiz) → His (hiz) – jeho. „His bike is red.“ → „The red bike is his.„ Pozor: oba tvary jsou stejné!
• Her (hör) → Hers (hörz) – její. „Her room is tidy.“ → „The tidy room is hers.„
• Its (its) → (nepoužívá se samostatně) – jeho/její (věci, zvířata). „The cat licked its paw.“ Pozor: „its“ bez apostrofu! „It’s“ = „it is.“
• Our (aur) → Ours (aurz) – náš. „Our teacher is kind.“ → „This classroom is ours.„
• Their (deör) → Theirs (deörz) – jejich. „Their house is big.“ → „The big house is theirs.„

Důležité pravidlo: přivlastňovací zájmena v angličtině se nikdy nepíšou s apostrofem. „Its“ (jeho) je přivlastňovací zájmeno, „it’s“ (it is) je zkrácený tvar slovesa. „Yours,“ „hers,“ „ours,“ „theirs“ nikdy nemají apostrof. Tato záměna je jednou z nejčastějších chyb v angličtině vůbec a vyplatí se na ni dítě už od začátku. upozornit.

Představte si, že stojíte s dítětem v obchodě s hračkami. Dítě ukazuje na medvídka ve svých rukou a říká: „I want this teddy bear!“ (chci tohohle medvídka, kterého držím). Pak ukazuje na velkého medvídka na horní polici a říká: „Actually, I want that one!“ (vlastně chci tamtoho). Rodič ukáže na dvě malé hračky na pultu: „What about these?“ (co tyhle?). A dítě ukáže na hračky ve výloze: „No, I prefer those!“ (ne, radši tamty!). Čtyři věty, čtyři ukazovací zájmena, každé v jiné situaci. Pravidlo je jednoduché: this/these pro blízké věci, that/those pro věci daleko. This/that pro jednu věc, these/those pro více věcí.

V každodenní angličtině se ukazovací zájmena objevují neustále a děti je potřebují od samého začátku. Při představování se: „This is my mum. This is my brother.“ Při ukazování: „Look at that!“ „What’s this?“ Při vybírání: „I like these shoes, not those.“ A v běžných frázích: „That’s great!“ (to je skvělé), „That’s not fair!“ (to není fér), „This is delicious!“ (tohle je výborné). Pozor na jednu záludnost: „that“ se v angličtině používá mnohem častěji než české „tamto/tamten,“ protože slouží i jako obecné ukazovací slovo bez důrazu na vzdálenost. „Who said that?“ (kdo to řekl?) „I didn’t know that„ (to jsem nevěděl). Pro děti je nejpřirozenější začít s „this“ a „that“ v jednotném čísle a množné tvary „these“ a „those“ přidat, až budou postaveny pevné základy.

Všechna anglická zájmena si teď shrneme na jedno místo. Následující tabulka ukazuje podmětové, předmětové i přivlastňovací tvary pro každou osobu. Pokud si ji dítě vytiskne a pověsí nad psací stůl, bude mít po ruce rychlou pomůcku, ke které se může vracet, kdykoli si nebude jisté. Klíčem k zapamatování je procvičovat zájmena v celých větách, rozhodně ne jen izolovaně. Místo memorování sloupečků je účinnější říkat „I, me, my, mine“ v kontextu: „I like football. Give the ball to me. It’s my ball. The ball is mine.„

Všimněte si tří zajímavostí. Za prvé: „you“ a „it“ mají podmětový i předmětový tvar stejný, takže se u nich děti nemohou splést. Za druhé: „his“ je stejný v přídavném i samostatném tvaru (his book / it’s his), což je jediné zájmeno, kde se oba přivlastňovací tvary vůbec neliší. A za třetí: „its“ nemá samostatný tvar, protože v praxi nikdy neříkáme „it’s its“ ve smyslu „je to jeho (věc).“ Pro děti je nejúčinnější procvičovat tabulku po řádcích: „I, me, my, mine. You, you, your, yours. He, him, his, his…“ jako říkanku.

Pokud vaše dítě řekne „Me and Tom went to park, he saw my mum, and he said it’s nice,“ udělalo hned tři chyby v zájmenech. „Me“ místo „I“ jako podmět, „he“ místo „she“ pro mámu a „it’s“ jako přivlastňovací tvar místo správného „its“ (pokud by říkalo „its colour“ apod.). Anglická zájmena mají svá pravidla, která se od češtiny liší, ale jakmile je dítě pochopí, rázem mu přestanou dělat větší problémy.

Chyby, na které si dát pozor:

• „Me“ jako podmět. Špatně „Me and Sarah are best friends.“ Správně „Sarah and I are best friends.“ Test: vynechte druhou osobu. „Me am best friends“? Nedává smysl. „I am best friends“? Ano. Proto „I.“ Ale v předmětu: „The teacher saw Sarah and me„ je správně, protože „me“ v tomto případě není podmět
• Apostrof v „its.“ Špatně „The bird opened it’s wings.“ Správně „The bird opened its wings.“ Pomůcka: „it’s“ si vždy můžete rozložit na „it is.“ „The bird opened it is wings“ nedává smysl, proto „its“ bez apostrofu
• He místo she a naopak. Špatně „My sister is 10. He likes sport.“ Správně „My sister is 10. She likes sport.“ Děti tuto chybu dělají hlavně v při rychlém mluvení. Pomůcka: he = has „e“ jako „error with a boy,“ she = starts with „š“ jako „šašek.“
• Chybějící „it.“ Špatně „Is very hot today.“ Správně „It is very hot today.“ V angličtině věta bez podmětu neexistuje. „It“ je povinné u počasí, času a vzdáleností
• Malé „i“ místo „I.“ Špatně „Tom and i played football.“ Správně „Tom and I played football.“ „I“ je vždy velké
• „Mine“ před podstatným jménem. Špatně „Mine sister is funny.“ Správně „My sister is funny.“ Před podstatným jménem = my, your, her. Bez podstatného jména = mine, yours, hers

Zkuste s dítětem hru „Fix the Mistake“: řeknete větu s chybným zájmenem a dítě ji opraví. „Me and Tom like pizza.“ „Tom and I like pizza!“ „The cat hurt it’s paw.“ „The cat hurt its paw!“ „Is raining outside.“ „It is raining outside!“ Hra je rychlá, zábavná a po pár kolech si dítě začne chyb v zájmenech všímat úplně samo.

Procvičování anglických zájmen nemusí vypadat jako gramatický dril. Stačí ho převléct za hru a dítě se učí, aniž by o tom vlastně vědělo. Hit číslo jedna je „Pronoun Swap“: rodič čte nahlas anglický příběh a záměrně používá špatná zájmena. „Sarah went to school. He met his friend Tom.“ Dítě musí chybu odhalit a opravit: „Ne! She met her friend Tom!“ Hra trénuje pozornost, porozumění i používání správných tvarů najednou. Další oblíbená aktivita je zájmenové pexeso: připravte kartičky s podmětovými tvary (I, he, she, they) a předmětovými tvary (me, him, her, them). Dítě hledá správné dvojice. Pro pokročilejší přidejte i přivlastňovací tvary (my/mine, his/his, her/hers).

Pro starší děti funguje „Pronoun Story Chain“: první hráč řekne větu se jménem, druhý ji zopakuje se zájmenem a přidá novou větu. „Tom went to the shop.“ „He went to the shop. He bought a cake.“ „He bought a cake and gave it to Sarah.“ „He gave it to her and she was happy.“ Příběh se vyvíjí a děti procvičují všechny typy zájmen v kontextu plynulého vyprávění. Online lekce na Novakid pak celé procvičování korunují živou konverzací s lektorem, při které dítě anglická zájmena nejen zná, ale skutečně používá. Lektor přirozeně opraví „me and Tom“ na „Tom and I“ a dítě si správný tvar zafixuje v kontextu reálné komunikace, ne jen jako pravidlo z učebnice.

Od prvního „I am happy“ po sebevědomé „Tom and I went to school“ stačí jeden krok. Na Novakid děti přirozeně procvičují zájmena anglicky, v kontextu příběhů, her a reálných konverzací s lektorem, který výuku přizpůsobí přesně věku a úrovni dítěte. Žádné drilovací tabulky, jen živá angličtina plná správných zájmen. Využijte první lekci zdarma a dejte svému dítěti jistotu používat angličtinu správně a s radostí.