Jak se řekne prosím anglicky? Please, you're welcome a další varianty

Představte si české dítě v anglické škole. Učitelka mu podá sešit a dítě řekne „please.“ Spolužák mu poděkuje za půjčení gumy a dítě řekne „please.“ Učitelka řekne větu, které dítě nerozumí, a dítě řekne „please.“ Třikrát „please“ a třikrát špatně. Protože v angličtině by dítě mělo říct: při přebírání sešitu „thank you“ (děkuji), jako odpověď na poděkování „you’re welcome“ (není zač) a při neporozumění „sorry?“ nebo „pardon?“ (prosím? co jsi říkal?). „Please“ by bylo správné jen v jedné situaci: když o něco žádá. „Can I have a pencil, please?“

Důvod tohoto zmatku je jednoduchý: čeština má pro zdvořilost jeden univerzální nástroj, angličtina má specializované nástroje pro každou situaci. Je to jako mít v češtině jeden šroubovák na všechno, zatímco angličtina má celou sadu, kde každý šroubovák pasuje jen na jeden typ šroubu. Pro české děti je zpočátku těžší si zapamatovat čtyři výrazy místo jednoho, ale jakmile pochopí logiku, co za celým sytémem reálně stojí, zjistí, že anglický způsob je vlastně přesnější a jasnější. Navíc většina těchto výrazů je krátká a snadno zapamatovatelná: please, here you are, you’re welcome, sorry. Čtyři fráze, čtyři situace, žádný zmatek.

Když dítě chce sklenici džusu, v češtině řekne „Džus, prosím.“ V angličtině řekne „Juice, please“ nebo zdvořileji „Can I have some juice, please?“ (plíz). Slůvko „please“ patří na konec věty jako zdvořilá tečka a dítě by ho mělo používat pokaždé, když o něco žádá. „Can I go outside, please?“ „Can you help me, please?“ „One ice cream, please.“ Bez „please“ věta v angličtině zní neúplně a nezdvořile, i když v češtině bychom „prosím“ občas i vynechali. „Please“ může stát i na začátku věty („Please close the window“), ale tam má silnější tón a může vyznít spíše jako příkaz než jako prosba. 

Pro děti je proto nejpřirozenější pozice na konci. Zajímavost: v angličtině existuje i zesílená verze „please please please!“ kterou děti používají, když opravdu moc něco chtějí. „Can we go to the playground, please please please!“ Každý anglicky mluvící rodič tuto frázi velmi dobře zná.  

Představte si, že dítě podává kamarádovi pastelku. V češtině řekne „Prosím“ nebo „Na, prosím.“ V angličtině ale neřekne „Please,“ protože to by znělo, jako by o pastelku žádalo samotné dítě. Místo toho řekne „Here you are!“ nebo „There you go!“ Obě fráze znamenají „tady to máš“ a jsou tím správným „prosím“ při podávání. „Here you are“ (híö jú ár) zní zdvořileji a formálněji: učitelka podá dítěti sešit a řekne „Here you are.“ Prodavačka podá zmrzlinu a řekne „Here you are, enjoy!“ „There you go“ (deö jú gou) zní kamarádštěji a uvolněněji: máma podá dítěti talíř a řekne „There you go!“ Sourozenec půjčí hračku: „There you go, don’t break it!“ 

V běžné angličtině uslyšíte dokonce i „here you go“ (neformální mix obou variant), které je mezi dětmi a v rodinách asi vůbec nejpoužívanější. Pro děti je klíčové zapamatovat si jednu věc: když někomu něco podáváte, anglicky neříkáte „please“ ani „you’re welcome.“ Říkáte „here you are“ nebo „there you go.“ To druhé („you’re welcome“) přijde až poté, co vám ten člověk poděkuje. 

Dítě pomůže kamarádovi s úkolem. Kamarád řekne „Thanks!“ A české dítě odpoví… „Please“? Jasně, že ne. V angličtině „please“ jako odpověď na poděkování nedává absolutně žádný smysl. Správně je „You’re welcome!“ (jór welkam, není zač). Tato fráze je základem anglické zdvořilosti a dítě by ji mělo znát jako první. 

Postupně ale zjistí, že rodilí mluvčí odpovídají na „thank you“ mnoha způsoby a „you’re welcome“ je jen jeden z nich. V neformální konverzaci je nejčastější „No problem!“ (žádný problém) nebo „No worries!“ (v pohodě, žádný stres). Ve formálnějších situacích uslyšíte „Not at all“ (to nic, vůbec ne) nebo „My pleasure“ (to bylo mi potěšením). A mezi kamarády stačí i krátké „Anytime!“ (kdykoliv) nebo „Sure!“ (jasně). 

Pro české děti je nejtěžší si odvyknout od automatického „please“, ktré má následovat po „thank you,“ protože v češtině „prosím“ v této situaci říkáme celý život. Tip: zkuste doma jeden den odpovídat na každé „děkuji“ anglicky. Dítě řekne „Díky za jídlo“ a rodič odpoví „You’re welcome!“ Příště „No problem!“ Poté „Anytime!“ Za jeden den bude dítě znát pět variant a „please“ jako odpověď na děkuji už nikdy neřekne. 

Čtvrtá situace, kde česky říkáme „prosím,“ je, když něčemu nerozumíme a chceme, aby to druhý člověk zopakoval. V češtině stačí zvednout hlas a říct „Prosím?“ V angličtině ale „please?“ v tomto kontextu nepoužíváme. Místo toho máme několik výrazů, které se liší formálností a tím, jestli mluvíme britsky nebo americky. Společné mají jedno: všechny se říkají se stoupavou intonací, jako otázka, aby bylo jasné, že žádáme o zopakování.

Jak zdvořile požádat o zopakování anglicky:

• „Sorry?“ (sori) – Nejběžnější a nejuniverzálnější varianta v britské angličtině. Krátké, zdvořilé, funguje v jakékoliv situaci. „Sorry? I didn’t catch that.“ „Sorry? What did you say?“
• „Pardon?“ (párdn) – Formálnější než „sorry?“ Běžné v britské angličtině, zejména u starší generace. „Pardon? Could you repeat that?“ Někdy uslyšíte i „I beg your pardon?“ jako velmi formální variantu
• „Excuse me?“ (ikskjúz mí) – V americké angličtině nejběžnější způsob, jak požádat o zopakování. V britské angličtině se „excuse me“ používá spíše pro oslovení nebo omluvu, ne pro žádost o zopakování
• „What?“ (wot) – Neformální, mezi kamarády a v rodině. Pozor: s dospělými nebo v oficiální situaci zní nezdvořile. Děti by měly vědět, že „What?“ je jen pro kamarády, ne pro učitele
• „Say that again?“ nebo „Could you say that again, please?“ – Přímá žádost o zopakování. Neformální verze „Say that again?“ funguje mezi vrstevníky, formální „Could you say that again, please?“ s učitelem nebo dospělým
• „What did you say?“ (wot did jú sej) – Neutrální, běžné v konverzaci. „Sorry, what did you say? I wasn’t listening.“

Pro české děti je nejbezpečnější naučit se „Sorry?“ se stoupavou intonací jako univerzální variantu. Funguje v Británii i v Americe, s kamarády i s učitelem, a vždy zní zdvořile. „Pardon?“ je o stupeň formálnější a „Excuse me?“ je preferované v americké angličtině. Hlavní pravidlo: nikdy neříkejte „Please?“ ve smyslu „Prosím? Nerozuměl jsem.“ To v angličtině nefunguje.

Pro děti je nejsrozumitelnější vidět všechny čtyři situace vedle sebe na konkrétních příkladech. Následující tabulka ukazuje, co české dítě řekne česky a co by mělo říct anglicky. Jeden pohled a je jasné, proč „please“ nestačí na každou situaci.

Tip pro procvičování: zahrajte si s dítětem „Čtyři prosím.“ Rodič řekne situaci česky a dítě odpoví správným anglickým výrazem. „Podáváš kamarádovi tužku.“ „Here you are!“ „Kamarád ti říká thanks.“ „You’re welcome!“ „Chceš sklenici mléka.“ „Can I have some milk, please?“ „Nerozuměl jsi učitelce.“ „Sorry? Could you say that again?“ Za pár kol bude dítě automaticky přepínat mezi čtyřmi „prosím“.

České „prosím“ je tak univerzální, že ho děti automaticky překládají jako „please“ v každé situaci. Výsledkem je řada chyb, které jsou pro rodilé mluvčí okamžitě rozpoznatelné. Jakmile dítě tyto chyby zná, snadno se jim vyhne a jeho anglická zdvořilost bude znít přirozeně a navíc i sebevědomě.

Nejčastější chyby ve slově prosím anglicky:

• „Please“ jako odpověď na „thank you.“ Dítě pomůže kamarádovi, kamarád řekne „Thanks!“ a dítě odpoví „Please.“ V angličtině to nedává smysl. „Please“ je pro žádání, ne pro reagování na poděkování. Správně: „You’re welcome!“ nebo „No problem!“
• „Please“ při podávání věci. Dítě podá učitelce sešit a řekne „Please.“ V angličtině „please“ v této situaci zní, jako by dítě o sešit žádalo, ne jako by ho podávalo. Správně: „Here you are!“ nebo „There you go!“
• „Please?“ když nerozumíme. Dítě nerozumí otázce a řekne „Please?“ se stoupavou intonací. V angličtině to neznamená „prosím, zopakujte,“ ale zní spíše jako nedokončená prosba. Správně: „Sorry?“ nebo „Pardon?“
• „Please“ na začátku rozkazovací věty jako příkaz. „Please be quiet!“ zní méně jako prosba a více jako netrpělivý příkaz. „Please sit down and stop talking!“ zní jako rozzlobený učitel. Na konci věty je „please“ vždy zdvořilejší: „Be quiet, please.“ „Could you sit down, please?“
• Vynechání „please“ tam, kde patří. Opačný extrém: dítě se naučí, že „please“ nepatří všude, a přestane ho používat úplně. „Give me water.“ „I want a cookie.“ Bez „please“ tyto věty znějí hrubě. Správně: „Can I have some water, please?“ „I’d like a cookie, please.“
• „You’re welcome“ dříve, než přijde poděkování. Dítě podá věc a řekne „You’re welcome!“ ještě předtím, než druhá osoba poděkovala. V angličtině se „you’re welcome“ říká vždy až jako reakce na „thank you,“ nikdy ne předem

Tip pro rodiče: nejčastější chybou je „please“ jako odpověď na „thank you.“ Zaměřte se na ni jako první. Pokaždé, když dítě řekne česky „prosím“ po poděkování, připomeňte mu: „In English, we say ‚you’re welcome,‘ not ‚please.’“ Za týden bude správná odpověď ukotvena hlubo v dětské paměti.

Zdvořilostní fráze se nejlépe procvičují v reálných situacích, protože děti je potřebují každý den. Nejzábavnější aktivitou je roleplay: rodič hraje prodavače, číšníka nebo učitele a dítě musí správně reagovat na každou situaci. Prodavač podá nákup: „Here you are!“ Dítě odpoví: „Thank you!“ Prodavač: „You’re welcome!“ Dítě si objedná: „Can I have a sandwich, please?“ Číšník přinese jídlo: „There you go!“ Dítě: „Thanks!“ Číšník: „No problem!“ Celý rozhovor procvičuje všechny čtyři varianty prosím anglicky v přirozeném kontextu. Další skvělá aktivita je „Polite Day“ (zdvořilostní den): celá rodina jeden den komunikuje anglicky a za každé správně použité zdvořilostní slůvko (please, thank you, you’re welcome, sorry, pardon) dostává bod. Kdo má na konci dne nejvíc bodů, vyhrává. Hra motivuje děti co nejčastěji používat zdvořilostní fráze a zároveň je učí rozlišovat, kdy kterou z nich použít.

Pro klidnější procvičování fungují kartičky se situacemi: na každé kartičce je popsaná situace česky a dítě říká správnou anglickou frázi. „Podáváš kamarádovi tužku.“ → „Here you are!“ „Nerozuměl jsi otázce.“ → „Sorry?“ „Chceš sklenici mléka.“ → „Can I have some milk, please?“ „Kamarád ti říká thanks.“ → „You’re welcome!“ Hra je rychlá, procvičuje rozhodování mezi čtyřmi variantami prosím anglicky a po pár kolech začne dítě reagovat, jakoby tato pravidla znalo celý život.

 Další varianta je „Spot the Mistake“: rodič záměrně použije špatnou zdvořilostní frázi a dítě ji opraví. „Thanks for helping!“ „Please!“ „Stop! Not please! You should say you’re welcome!“ Online lekce na Novakid pak celé procvičování korunují živou konverzací s lektorem, při které dítě zdvořilostní fráze nejen říká, ale i slyší v přirozeném kontextu a reaguje v reálném čase. Lektor přirozeně opraví „please“ tam, kde patří „you’re welcome,“ a dítě si správnou frázi zafixuje bez jakéhokoliv pocitu učení.

Od prvního „please“ po sebevědomé „you’re welcome“ a „pardon?“ stačí jeden krok. Na Novakid děti procvičují zdvořilostní fráze přirozeně, v konverzaci s lektorem, který výuku přizpůsobí věku i úrovni dítěte. Žádné nudné tabulky, jen živá angličtina plná reálných situací. Využijte první lekci zdarma a dejte svému dítěti jistotu říct prosím anglicky správně v jakékoliv situaci.