Menu v angličtině: Jak děti porozumí jídelnímu lístku a objednají si jídlo

Než začnete s dítětem luštit jednotlivá jídla na anglickém menu, vyplatí se pochopit jeho celkovou strukturu. Anglické jídelní lístky jsou totiž rozdělené do jasných sekcí, které se opakují restauraci od restaurace. Jakmile dítě ví, že „starters“ jsou předkrmy a „mains“ hlavní jídla, polovina práce je rázem hotová.

Zde jsou sekce, které na menu v angličtině potkáte nejčastěji:

• Starters / Appetizers – předkrmy: polévky, saláty, malé porce na začátek
• Soups – někdy mají polévky vlastní sekci oddělenou od předkrmů
• Main Courses / Mains – hlavní chody: maso, ryby, vegetariánská jídla, těstoviny
• Side Dishes – přílohy: hranolky, pečené brambory, rýže, zelenina (objednávají se zvlášť!)
• Desserts / Sweets – dezerty: koláče, zmrzlina, cheesecake, ovocné saláty
• Drinks / Beverages – nápoje: od vody a džusů po kávu a čaj

Tip pro rodiče: všimněte si, jestli menu obsahuje sekci Kids‘ Menu nebo Children’s Menu – menší porce za nižší cenu, často s jednoduššími jídly jako fish fingers, mac and cheese nebo třeba chicken nuggets. V mnoha restauracích v anglicky mluvících zemích je dětské menu samozřejmostí a může vám ušetřit starosti i peníze.

Největší výzvou anglického menu není jen význam slov, ale i jejich výslovnost. Mnoho jídel se totiž vyslovuje úplně jinak, než by český rodič čekal. Začněme u jídel, která na menu v angličtině potkáte nejčastěji: salmon (samön – losos, pozor – „l“ se nevyslovuje!), steak (stejk – steak), lasagne (lözanja – lasagne), quiche (kíš – slaný koláč) a bruschetta (brusketa – opečený chléb s rajčaty). U příloh pozor na coleslaw (koulsló – zelný salát), mashed potatoes (mešt potejtouz – bramborová kaše) a quinoa (kínoa – quinoa).

Dezerty na anglickém menu mají také svá úskalí. Cheesecake (čízkejk) není sýrový dort, ale tvarohový. Pudding (puding) v britské angličtině neznamená jen puding, ale jakýkoliv dezert. Scone (skon – sladká houska) se podává s krémem a marmeládou. Brownie (brauní) je hustý čokoládový koláč a trifle (trajfl) je vrstvený dezert s krémem, ovocem a piškoty. Tito „falešné přátele“ překvapí i mnohé dospělé.

U nápojů je dobré znát rozdíl mezi still water (stil votr – neperlivá) a sparkling water (spárkling votr – perlivá), protože číšník se na to vždy zeptá. Dále se hodí tap water (tep votr – voda z kohoutku, v mnoha zemích zdarma), squash (skvoš – ovocný sirup ředěný vodou, typicky britský) a fizzy drink (fizí drink – perlivý nápoj/limonáda). Pokud dítě chce klasickou limonádu, hledejte na menu lemonade (lemonéjd) – ale pozor, v Británii je to často perlivý nápoj, ne domácí limonáda s citronem, jak ji známe z Česka.

Celou návštěvu restaurace v angličtině si můžeme rozdělit do tří klíčových momentů – příchod, objednávání a placení. Pro každý z nich existuje sada jednoduchých frází, které zvládne i dítě na začátečnické úrovni.

Při příchodu do restaurace uslyšíte pravděpodobně „How many?“ (kolik vás je?) nebo „Do you have a reservation?“ (máte rezervaci?). Stačí odpovědět například: „A table for four, please“ (stůl pro čtyři, prosím) nebo „No reservation, is there a free table?“ (nemáme rezervaci, je volný stůl?). Když vám číšník přinese menu a po chvíli se vrátí s otázkou „Are you ready to order?“, přichází hlavní moment. Základní fráze pro objednávání:

• „I’d like the pasta, please.“ – Chtěl/a bych těstoviny, prosím.
• „Can I have a burger with fries?“ – Mohu dostat burger s hranolky?
• „I’ll have the soup, please.“ – Dám si polévku, prosím.
• „No tomatoes, please.“ – Bez rajčat, prosím.
• „Is this spicy?“ – Je to pálivé?
• „What do you recommend?“ – Co doporučujete?

Na závěr návštěvy stačí říct „Can we have the bill, please?“ a případně doplnit „Can we pay by card?“ (můžeme platit kartou?). V britských restauracích je zvykem nechat spropitné (tip) kolem 10–15 %, ale v mnoha podnicích je už zahrnuto v účtu jako „service charge„.

Sami asi moc dobře víte, že v restauraci ne vždy všechno proběhne hladce.Právě z tohoto důvodu je dobré být připravený na situace, které mohou nastat. Nejdůležitější z nich jsou alergie a dietní omezení. Pokud má dítě alergii, naučte ho větu „I’m allergic to…“ (ajm alördžik tu – jsem alergický na…) a doplňte konkrétní alergeny: nuts (nats – ořechy), dairy (déri – mléčné výrobky), gluten (glútn – lepek) nebo eggs (egz – vejce). V mnoha anglických restauracích jsou alergeny vyznačeny přímo na menu, ale vždy je bezpečnější se zeptat: „Does this contain nuts?“ (je v tom ořechy?).

Další běžnou situací je potřeba změnit nebo upravit objednávku. Pokud dítě dostane něco jiného, než si objednalo, stačí zdvořilé „Excuse me, I ordered the pasta, not the rice“ (promiňte, objednal/a jsem si těstoviny, ne rýži). Pokud chce dítě něco přidat nebo doobjednat, řekne „Can I also have…?“ (mohu ještě dostat…?). A pokud jídlo dorazí studené nebo s něčím, co tam nepatří, hodí se fráze „Excuse me, this is cold. Could I get a new one, please?“ (promiňte, tohle je studené, mohl/a bych dostat nové?).

Na konci návštěvy přichází účet a spropitné. O účet požádáte jednoduše: „Can we have the bill, please?“ (v Británii) nebo „Can we get the check, please?“ (v Americe). Pokud chcete platit kartou, zeptejte se „Can we pay by card?“. Co se týče spropitného – v Británii je zvykem nechat 10–15 % z celkové částky, pokud v účtu není zahrnuto jako „service charge„. V USA se očekává spropitné 15–20 %. Dětem stačí vysvětlit, že spropitné se anglicky řekne „tip“ a je to způsob, jak poděkovat za dobrou obsluhu.

Než s dítětem vyrazíte do restaurace v zahraničí, vyplatí se znát pár kulturních rozdílů, které české rodiny častokrát zaskočí. Asi největším překvapením bývají přílohy. V Česku je samozřejmé, že k řízku dostanete bramborový salát. Na anglickém menu ovšem přílohy patří do samostatné sekce „Sides“ a objednáváte je zvlášť, a platíte zvlášť. Pokud si dítě objedná fish and chips, hranolky většinou součástí jsou, ale u jiných hlavních jídel to platit nemusí. Vždy se vyplatí přečíst popis jídla na menu, kde bývá uvedeno, co přesně v ceně je.

Pozor na slova, která vypadají povědomě, ale znamenají něco jiného. Chips v Británii = hranolky, v USA = chipsy. Biscuit v Británii = sušenka, v USA = malá slaná houska. Pudding v Británii = jakýkoliv dezert, nejen puding. Jelly v Británii = želé, v USA = džem. A zmíněné entrée – předkrm v Británii, hlavní jídlo v USA. Tyto rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou mohou na anglickém menu způsobit zmatek, takže je dobré na ně děti upozornit už předem.

Užitečné je vědět i o zvyklostech při stolování. V anglicky mluvících zemích se číšník přijde zeptat, jestli je vše v pořádku – stačí odpovědět „Yes, thank you“ nebo zmínit problém. Vodu z kohoutku (tap water) dostanete v restauraci zdarma, ale musíte si o ni říct, automaticky ji totiž nepřinesou. Naopak chleba k jídlu zdarma není v Británii zvykem, i když v některých amerických restauracích ano. A pokud jídlo nedojíte, není problém požádat o zabalení: „Can I have a doggy bag, please?“ nebo moderněji „Can I take this to go?„.

Nemusíte čekat na dovolenou, abyste s dítětem procvičili anglické menu. Stačí sobotní odpoledne a trocha fantazie. Nejoblíbenější aktivitou je hra na restauraci – roleplay. Připravte si jednoduchý jídelní lístek (stačí ručně psaný na papíře), prostřete stůl a začněte. Jeden je číšník, druhý zákazník. Číšník přijde ke stolu: „Good evening! Are you ready to order?“ Zákazník odpovídá: „I’d like the spaghetti, please.“ Po objednávce si role vyměňte. Pokud máte víc dětí, jeden může být i šéfkuchař, který připravuje jídlo.

Pro kreativnější děti je skvělou aktivitou návrh vlastního anglického menu. Dejte dítěti papír, pastelky a nechte ho vytvořit jídelní lístek vysněné restaurace. Může to být třeba „Space Restaurant“ s kosmickými jídly nebo „Dinosaur Café“ s prehistorickými dezerty, fantazii se meze nekladou. Důležité je, aby menu mělo správnou strukturu (Starters, Mains, Desserts, Drinks) a jídla byla napsaná anglicky. Dítě se přitom naučí nová slovíčka, aniž by si to uvědomovalo.

Pro rychlé procvičování se hodí karetní hra „Order Up!„. Na kartičky napište různá jídla a nápoje z anglického menu. Dítě si vylosuje tři kartičky a musí z nich sestavit kompletní objednávku – například: „I’d like the tomato soup as a starter, fish and chips as my main, and a chocolate brownie for dessert, please.“ Kdo objedná rychleji a správněji, vyhrává. Tato hra je rychlá, zábavná a perfektně procvičuje jak slovíčka, tak objednávací fráze.

Anglické menu, objednávací fráze, zvládnutí situací v restauraci – to vše se dítě nejlépe naučí v živé konverzaci. Na Novakidu děti procvičují praktickou angličtinu s kvalifikovanými lektory, kteří výuku přizpůsobují věku i úrovni dítěte. Žádné memorování, jen reálné situace a zábava. Zkuste první lekci zdarma od Novakid a dejte svému dítěti sebevědomí mluvit anglicky kdekoliv na světě.