Podmínkové věty v angličtině: Jednoduché vysvětlení pro děti a rodiče

Co mají společného věty „Když prší, beru si deštník“ a „Kdybych byl superhrdina, zachránil bych svět„? Obě jsou podmínkové věty. Vyjadřují situaci, ve které jeden děj závisí na druhém. V angličtině je poznáte podle slovíčka „if“ – a říká se jim kondicionály.

Nultý kondicionál je nejjednodušší podmínková věta v angličtině. Děti ho vlastně už znají, jen o tom neví. Používáme ho, když mluvíme o něčem, co platí v každém případě. Žádné „možná“, žádné „kdyby“, jen prostá fakta. Když zaprší, je mokro. Když zmáčkneš vypínač, rozsvítí se. Tečka, nic víc.

Pravidlo si zapamatuje každý: If + přítomný čas, přítomný čas. Nic víc ani nepotřebujete. Žádné pomocné sloveso will ani would. Obě části věty jsou v přítomném čase, protože mluvíme o tom, co se děje vždy. A co je skvělé – „if“ tu můžete klidně nahradit slovem „when„, protože význam je prakticky stejný.

Zkuste si to s dětmi na těchto příkladech:

• „If you tickle me, I laugh.“ – Když mě lechtáš, směju se
• „If ice cream falls on the ground, it melts.“ – Když zmrzlina spadne na zem, roztaje
• „If we go to grandma’s, she makes pancakes.“ – Když jedeme k babičce, dělá palačinky
• „If you water the flowers, they grow.“ – Když zaléváš květiny, rostou
• „If my dog sees a cat, he barks.“ – Když můj pes uvidí kočku, štěká

Je vtipné, že rodiče používají první kondicionál prakticky neustále, aniž by si to uvědomovali. „Jestli si neuklidíš, nepůjdeš ven.“ „Jestli budeš hodný, koupím ti něco.“ Jsou to reálné podmínky – situace, které se opravdu mohou stát. Dítě ví, že výsledek závisí na tom, co udělá. Přesně tak funguje první kondicionál v angličtině.

Jeho tvorba je přitom poměrně jednoduchá: If + přítomný čas, will + sloveso. Klíčové je zapamatovat si, že po „if“ nikdy nedáváme „will„. I když celá věta mluví o budoucnosti, podmínková část zůstává v přítomném čase. Takže „If you are good, I will buy you a toy“ – nikdy ne „If you will be good…„.

Příklady z dětského světa:

• „If mum comes home early, we will go to the park.“ – Jestli máma přijde brzy domů, půjdeme do parku
• „If you don’t wear a jacket, you will be cold.“ – Jestli si nevezmeš bundu, bude ti zima
• „If I save my pocket money, I will buy a new game.“ – Jestli si ušetřím kapesné, koupím si novou hru
• „If it stops raining, we will ride our bikes.“ – Jestli přestane pršet, půjdeme na kola
• „If you don’t brush your teeth, you will go to the dentist.“ – Jestli si nebudeš čistit zuby, půjdeš k zubaři

Druhý kondicionál používáme, když mluvíme o nereálných situacích v přítomnosti, a to například o něčem, co si přejeme, ale co není pravda. Slovíčko „if“ zde překládáme jako „kdyby„. Děti tento typ podmínky milují, protože jim umožňuje fantazírovat. „Kdybych byl neviditelný…“ „Kdybych uměl létat…“ Přesně o tom je druhý kondicionál.

Pravidlo druhého kondicionálu: If + minulý čas, would + sloveso. I když používáme minulý čas, nemluvíme o minulosti – mluvíme o přítomnosti, která není reálná. Zajímavost: u slovesa „to be“ se ve formální angličtině ve všech osobách používá tvar „were“ místo „was„. Takže správně říkáme „If I were a king…„, i když v běžné mluvě uslyšíte i „If I was…„.

Příklady blízké dětem:

• „If I were a superhero, I would save the world.“ – Kdybych byl superhrdina, zachránil bych svět
• „If I had a million dollars, I would buy a castle.“ – Kdybych měl milion dolarů, koupil bych si hrad
• „If I could fly, I would visit every country.“ – Kdybych uměl létat, navštívil bych každou zemi
• „If my dog could talk, he would ask for more treats.“ – Kdyby můj pes uměl mluvit, chtěl by víc pamlsků
• „If I were invisible, I would sneak into the kitchen at night.“ – Kdybych byl neviditelný, vkradl bych se v noci do kuchyně

Třetí kondicionál je nejsložitější podmínková věta v angličtině, ale nemusíte se ho bát. Používáme ho, když mluvíme o minulosti a přemýšlíme, co by se bývalo stalo jinak. Slovíčko „if“ zde překládáme jako „kdyby býval“ nebo „kdyby bývala„. Jde o situace, které se už staly (nebo nestaly) a nemůžeme je změnit. „Kdybych se býval učil, dostal bych lepší známku.„

Pravidlo třetího kondicionálu: If + předminulý čas (had + příčestí minulé), would have + příčestí minulé. Vypadá to komplikovaně, ale v praxi jde jen o mechanické poskládání dvou částí. Klíčové je zapamatovat si, že obě části věty obsahují pomocné sloveso „have“ – ve vedlejší větě jako „had„, v hlavní větě jako „would have„.

Příklady blízké dětem:

• „If I had studied harder, I would have passed the test.“ – Kdybych se býval víc učil, zvládl bych ten test
• „If she had woken up earlier, she wouldn’t have missed the bus.“ – Kdyby bývala vstala dříve, nestihla by jí ujet autobus
• „If we had brought an umbrella, we wouldn’t have got wet.“ – Kdybychom si bývali vzali deštník, nezmokli bychom
• „If he had eaten breakfast, he wouldn’t have been hungry at school.“ – Kdyby býval snídal, neměl by ve škole hlad
• „If I had known about the party, I would have come.“ – Kdybych býval věděl o oslavě, přišel bych

Přehledná tabulka všech podmínkových vět – srovnání časů a struktur na jednom místě 

Všechny čtyři typy podmínkových vět v angličtině si teď shrneme na jednom místě. Následující tabulka ukazuje, jaký čas se používá v každé části věty a kdy daný kondicionál použít. Pokud si ji vytisknete nebo uložíte, vaše dítě bude mít po ruce rychlou pomůcku při učení.

Všimněte si jednoduchého vzorce: s každým dalším typem se časy posouvají o jeden stupeň do minulosti. Přítomný → minulý → předminulý. Jakmile dítě pochopí tuto logiku,rázem přestanou být podmínkové věty v angličtině strašákem.

Přestože mají podmínkové věty v angličtině mají jasná pravidla, děti v nich opakovaně dělají stejné chyby. Tou největší je „will“ po „if„. Česká věta „Jestli to bude hezké počasí…“ svádí k překladu „If it will be nice…„, ale správně je „If it is nice, we will go out.“ Pravidlo je jednoduché: „will“ patří pouze do hlavní věty, nikdy za „if„. Tuto chybu dělají i pokročilí studenti, takže se vyplatí ji dětem vštěpovat už od začátku učení.

Další chyba pochází přímo z češtiny, a to konkrétně slovíčko „tak“ uprostřed věty. Říkáme „Jestli přijdeš, tak se budeme učit„, a proto se snadno přeloží jako „If you come, so we will study.“ To je ale špatně. V angličtině žádné „so“ v tomto místě nepoužíváme. Správně: „If you come, we will study.“ Jednoduše vynecháme „so“ a věta je v pořádku.

Poslední častou chybou je špatné pořadí časů, zejména u třetího kondicionálu. Studenti buď zapomenou na „had“ ve vedlejší větě, nebo vynechají „have“ v hlavní větě. Místo „If I had known, I would have helped“ řeknou „If I knew, I would help“ – čímž ovšem vytvoří druhý kondicionál s úplně jiným významem. Při procvičování s dětmi se proto vyplatí klást důraz na to, aby si vždy řekly, jestli mluví o přítomnosti, nebo o minulosti.

Podmínkové věty v angličtině se nejlépe procvičují hrou, a to doslova. Zkuste s dítětem „If Chain“ (řetězovku). První hráč řekne větu, například „If it rains, I will take an umbrella.“ Druhý hráč vezme konec věty a vytvoří novou podmínku: „If I take an umbrella, I won’t get wet.“ Třetí pokračuje: „If I don’t get wet, I will be happy.“ Hra trénuje první kondicionál a dá se hrát kdekoliv, ať už v autě, při čekání u doktora nebo před spaním.